2009

Začátek letošního roku začal skrz počasí velice dobře. Napadla nám totiž pořádná nadílka sněhu, takže jsme mohli opět zajezdit motoskijoring. Dalším plusem do začátku tohoto roku byla i několikanásobná výměna starých strojů za mladší ročníky. První, kdo vyměnil svůj stroj Suzuki RM 125, byl Roman K., který jako správný syn předal motorku taťkovi Jardovi a za ní si pořídil Hondu CR 250. S ní absolvoval i amatérský závod a my jsme měli velkou radost, že můžeme zase někomu fandit...

Následoval ho Tomáš B., který si pořídil také Hondu CR 250 a nahradil tak poslední ?čízu? v motoklubu. I David K. vyměnil svou KTM 620 za Yamahu YZF 450 a jak je u nás zvykem, stihl to do 24 hodin od prodeje (bez motorky ani ránu jak ho známe).

Další náš pokus o získání nějakého pozemku na motokrosovou dráhu skončil neúspěšně. Máme i nové členy. První je Petr V., který si pořídil Hondu XR 600 a druhým je Libor Š., který si koupil motorku Yamahu TTR 600. A nakonci téhle dlouhé šnůry výměny motorek jsem skončil Já - mojí Yamahu TTR 600 převzal výše jmenovaný Libor Š.a já jsem si dojel bezmála 1000 km pro Hondu CRF 450. A musím přiznat, že to za to stálo! Opět musím podotknout, že tento rok je velice úspěšný na výměnu motocyklů, protože další v pořadí byl Honza V., který zůstal věrný Yamaze a za DT 125 si pořídil WR 400. Pro tuto motorku si dojel k našim sousedním slovenským bratrům. Cesta trvala (díky technické závadě na turbu s průměrnou rychlostí 50km/hod) 16 hodin - nezapomenutelný zážitek. Ještě, že ta motorka za to naštěstí stála!

Hned první víkend jsme vyrazili na projížďku. Honza V. nám chtěl ukázat jak ta jeho Yamaha valí, ale po pár kilometrech nám ukázal jak se válí úplně vyčerpaný ve vodní lázni. (když se potřebuje člověk zchladit, tak i kaluž pomůže). Další, kdo si pořídil nový stroj, byl Honza Š., který ke svému XR-ku pořídil ještě CRF 450. Zřejmě ho Honda očarovala - čemuž rozumím. Tentokrát naše cesta směřovala na motokrosovou dráhu do Kaplice. Účast byla hodně bídná, ale ti, co jeli, si to pořádně užívali.

Další v této lavině výměn byl Petr V., který vyměnil své XR-ko za CR 250. Po konzultaci se svojí přítelkyní si ji možná i nechá. (koho vlastně moto nebo?). Tak a na pořadí je Petr B., který zůstal věrný značce Kawasaki a pořídil si místo KX 250 KXF 450. A po pár km šlo vidět, že mu čtyřtakt padnul hned do ruky. A už tu máme konečně červenec, na pořadí tu jsou opět naše oblíbené Chvalšinské dny. Počasí ze začátku dne nebylo vůbec příznivé, ale i přes déšť jsme se rozhodli vyrazit na naší tradiční spanilou jízdu skrz Chvalšiny.

Po naší jízdě následovala jízda kaskadéra Máry Matouška s kolegou Alešem. Oba ovládali jak motorku, tak i čtyřkolku. Pozvání přijal i Míra Lisý na svém trialovém stroji. Všichni dohromady předvedli nezapomenutelnou šou. Závěr dne patřil zábavě a nám ne cizímu alkoholu.

Po takové velké výměně našich strojů jsme se rozhodli vyrazit do Nihošovic na motokrosovou dráhu. Nálada a chuť jezdit byla výborná, takže vzhůru do oblak. Potkali nás i nějaké pády. Za všechny můj velký skok, jenomže špatným směrem. Zhruba pěti metrový pád mimo dráhu znamenal likvidaci mojí Hondičky (kdo to tam drobet zná, můj let začal z vrchu spodního tobogánu a končil dole na startovní rovince). Pro mě to naštěstí dopadlo bez vážnějších zdravotních komplikací. Takové štěstí ale neměl David K., který si zlomil kotník, když skočil jednu z lavic (samozřejmě v letu nezapomněl na roznožku a ta mu byla osudná). Na tuto dráhu se vyrazilo ještě jednou. Sice nebyla taková účast, ale kdo chtěl tak jel.

Ještě nesmím zapomenout na datum 26. 9. - to se konala moje svatba a kluci KRTCI mě jeli doprovodit jak jinak, než na svých motorkách. Cesta na svatební obřad byla pro mě naprosto uklidňující. Kolem mého auta samá motorka a na nich moji kamarádi. Po obřadě, když jsme vycházeli ven, mě kluci ověnčili motokrosovým drapákem a následný průchod špalírem vytvořený z motokrosových motorek s nastartovanými motory byl pro nás nezapomenutelný zážitek (myslím si, že i pro místního správce kláštera - vlasy mu asi stojí ještě teď).

Po úplně směšném zavržení našeho návrhu na obnovu motokrosové trati v Boleticích (prý bychom znečišťovali přírodu víc než je nutné, což s ohledem na to, že trať by se nacházela ve vojenském prostoru rozbombardovaném z vojenských cvičení, kdy několikrát za den jsou vojáci schopní při cvičení zapálit louku zní hodně směšně :) jsme se rozhodli, že ?ty kluky zelený? trochu podráždíme a vydali jsme se na projížďku do vojenského prostoru. Jízdu jsme si krásně užili. Poté jsme se vydali ještě trochu pokrosit v okolí Chvalšin a objevili jsme krásný výjezd a jeden hodně dlouhej skok a tak jsme se vyřádili.

Jsme zase o měsíc dále a já vám musím oznámit zprávu, které nikdo nechce ani věřit. Dne 30.10. 2009 se stala neskutečně smutná událost. Po nezaviněné bouračce v autě nás opustil zakladatel, tahoun a nebojím se říct, že naše inspirace MARIAN F. Ano ten Mari, kterému jsme byli před měsícem na svatbě. Jeho přáním a snem bylo náš motoklub i občanské sdružení udržet pro mladé generace a i když po téhle ztrátě není chuť ani síla pokračovat, tak doufám, hlavně kvůli Marimu, že se nám povede na jeho vize a touhy alespoň trochu navázat. Předem podotýkám, že už nikdy to nebudou ti ?KRTCI?, tak jak jsme je znali. Ale na čem se určitě všichni shodneme je, že po čtyřech letech jeho práce, se skončit nedá. Jak jsem řekl, jeho místo už nikdy nikdo nenahradí. Chtěl bych ještě říct to, co mnozí z Vás, kteří naše stránky navštěvují asi nevědí a to, že právě Mari přišel s nápadem založit motoklub, on vymyslel logo i naše moto, on vymyslel tyto stránky a díky jemu se můžeme chlubit tím, že jsme občanské sdružení. MARIANE, DĚKUJEM!!! Vy ho z těchto stránek znáte jako toho vypravěče a motokrosaře, ale já bych Vám ho trochu přiblížil. Byl to šoumen, ten kluk, kterej když přišel na nudnou párty, tak vše hned ožilo, nikdy nenechal nikoho v nouzi a co já ho znám a že to je už doba, tak jsem ho snad nikdy neviděl naštvanýho. Vzpomínejme zvesela. Takto v nás budeš žít dál...

Já bych nyní ještě zmínil, že Mari měl ohledně motoklubu několik snů. A my uděláme vše proto, aby se jeho sny naplnily. Jojo, dneska už dračí a vyhrává závody někde tam nahoře. 7. 11. 2009 měl Mari pohřeb, na kterém se sešlo neskutečné množství lidí (bylo vidět, kolik měl přátel a co pro ně znamenal). My jsme se rozhodli následující den poctít jeho památku výletem na motorkách na místo nehody a myslím, že snad nikdy nevyjelo tolik Krtků jako tento den. Poté jsme zajeli na kopec, ze kterého je vidět na celé Chvalšiny a pořádně jsme to tam tůrovali, přesně tak, jak by si to Mari určitě přál.

Naše poděkování ještě patří Romanovi Jahelků a jeho přítelkyni, kteří vymysleli sice smutnou ale za to krásnou básničku, která vystihuje asi úplně vše, co se každému honí hlavou.

Nehoda se krutá stala, kamaráda nám dnes vzala. Ve slunci se vracel domů.
Těžko se nám věří tomu. Nedojel. Už nikdy více neťuknem si o sklenice.

V skrytu duše každý věří, že zas vstoupí do těch dveří. Už to nejde.
Krutý osud. Nic nebude jako dosud.

Ve tváři měl úsměv milý, přátelský byl v každé chvíli.
Svět motorek, kamarádů, zážitků a někdy pádů.

To bychom mu přáli dále. K tomu štěstí neskonalé
na životní další pouti. Byla krátká, to nás rmoutí.

Všichni ho tu měli rádi, rodina i kamarádi. Co se stalo, moc nás mrzí,
v očích, srdcích máme slzy. Než všichni se tam sejdem snad, budeme s láskou vzpomínat!


I když už je konec listopadu, tak je neobvykle pěkné počasí a my nezahálíme. Vyhlídli jsme si takový menší plácek, na kterém jsme si vyjezdili takovou menší trať. Třeba se konečně dočkáme a na jaře už budeme mít svou vlastní.
Je tu konec roku a i když už nemáme našeho největšího tahouna Mariho, tak doufám, že ho alespoň částečně dokážeme zastoupit a motoklub i občanské sdružení tu bude dalších několik let a do nového roku přejeme všem jen to nejlepší!